Takže jestliže bydlíte ve městě nebo jen v okolí nemáte kde nakopat pořádný žížaly, pak tento článek náleží právě vám. Jde o chov takzvaných "hnojáků". Ty, kterým se protočil žaludek a ohrnuli nos, můžu uklidnit, že o žádný hnůj nepůjde. Tyto žížaly potřebují k životu jediné - postupně tlející travní směs.

 Nemusíte být příliš zruční, stačí stlučená dřevěná ohrada (asi nejvhodnější), větší kýbl, atd. určitě byste přišli ješte na mnoho dalšího. Pokud jste se rozhodli stavět "ohradu" někde v rohu zahrady, je důležité dát na dno vrstvu igelitu, to proto aby nám žížaly neutekly. Na dno dáme vrstvu písku, sem bude odtékat přebytečná vlhkost. Dál už jen jednoduše prokládáte vrstvy hlíny a nasekané trávy - trávu pečlivě udusejte a její vrstvy dělejte větší oproti vrstvám hlíny. Závěrem pokryjte hořejšek mechovými kopečky, ty mají totiž hned dvě funkce: a) v horku zabraňují úniku vlhkosti b) chrání žížaly před nálety ptactva - tak se mnou už totiž jeden kos zametl, ale to bylo u mé slabé populace rousnic v kbelíku na zahradě. 

 Žížaly si pak do takto připravené směsi musíte vysadit, zde pak budou samy rozšiřovat svoji populaci a zanedlouho se dočkáte další generace. Tu poznáte podle malých nažloutlých kokonů o velikosti špendlíkové hlavičky, které obsahují hned několik vajíček.

 Typy:

Zima - v tomto období se musíte postarat o to, aby vaše žížalí terárium nepromrzlo, to by vedlo k totálnímu zdecimování vaší pracně vypiplané populace. Venkovní terárka zaizolujte, ta přenosná pak vemte do sklepa nebo na chodbu.

Na rybách - žížaly uchovávejte v čerstvě natrhané navlhčené trávě. To je záruka čerstvosti.

Závěrem přeju bohatý chov a hodně úlovků na domácí "hnojáky" .

Komentář ke článku (2)

Další ze skvělých revírů v okolí Bukové, tentokrát se jedná o potok, respektive o rozšířené koryto potoka zakončené přepadem pro vyšší hladinu vody s mírným proudem. Tento úsek potoka nabízí dvě skvělá místa k rybolovu. Jedinou nepříjemnou vlastností je občasné kolísání hladiny v závislosti na dešťových srážkách v okolí.

Druhy ryb:

Převážně zde můžete lovit kapry, cejny a štiky, dále zde ale potkáte i úhoře či pstruhy. Zvláštností toho revíru jsou trofejní plotice a perlíni, ty největší zde dosahují úctyhodných rozměrů (nekteré kusy přesahují délku 35cm).

Zajímavost:

Přes tuto část Merklínky vede starý kamený most, který místu dodává neodolatelný ráz.

Honza: Tak tohle video doporučuji. Na konci videa mi totiž zabral kapr a sundal mi prut z vidliček

Bob:  Jj, také mohu jen doporučit, skvěle jsem si to vychutnal. Nakonec z toho vylezli krásní kapříci a těch situací kdy oba najednou zdoláváme ryby není zas tolik.

Komentář ke článku (0)

 Jsou to vlastně dva různé příběhy, které se odehrávali ještě v době, kdy jsem s sebou k vodě nosil prut z lešenářských trubek, co rybu neviděl ani o Vánocích.

Vidličky

 V té době jsme ještě byli naivní, na ryby vstávali v pět ráno, achychom si mohli zachytat na nejlepším fleku Brůdku hned, co nám to rybářský řád dovolí. Mimo jiné postupem času zjištuji, že ryby berou už jen po obědě a odpoledne, protože když si přivstanu tak nevidim ani ťuk . Tak tedy po té, co jsme se uvelebyli na místě přišlo na to rozložit výbavu. Eskamotérsky zapichuji vidličku tak, že jak jsem zabral, rupla mi v levé ruce mezi palcem a ukazováčkem. Čistý řez. Zpoza mě se ozývá jen smích. Za chvíli se již smějem oba. Přichází na řadu Honza: " Takhle se zapichujou vidličky, sleduj!" Netrvá dlouho a už má taky roztrženou ruku na tom samém místě, jen s tím rozdílem pravé ruky. To bylo moc i na nás oba. Zbytek dne jsme sami sebe hlásili. No závěrem, ne že bychom byli nejací borci, ale od té doby se sami sebe musíme bát. A to doslova .

Nože

 Aneb jak si nezkracovat čas když neberou. Je to jednoduché, náš dlouholetý kámoš si zkracoval dlouhou chvíli chytáním hozeného nože. V tom za náma přišel: "Asi jsem se říznul." Tím asi myslel toto: napínal k nám ruce sepjaté v dlaň s louží krve v nich. Po tom co jsem jeho babi vysvětlil, že ta malá náplast stačit nebude dostal pár stehů ve Stodské nemocnici a vše bylo zas fajn . Dokonce než déšť spláchl silnici, bylo přesně vidět kudy šel, trefili byste až k němu domů, a hádejte podle čeho.

Komentář ke článku (0)

Námi vyzkoušené druhy krmení od firmy Lorpio.

Asi největší úspěch přišel na příchuť scopex v různých variantách.

Komentář ke článku (0)