Kapitola první: Příprava

 Tak tedy, jak jsem začal s rybařením. Když už bylo jasné, že získám povolenku na rybník Brůdek, potřeboval jsem si sehnat výbavu. Pár háčků, sem tam nějaké olůvko a jeden splávek jsem už schrastil kolem vody nebo ze stromů, kde rybáři chytali veverky. V té době zrovna u nás v Kožlanech otevírali novou "větnamskou" tržnici se svazkem krásných nablýskaných prutů. Samozřejmě jsem si koupil ten nejhezčí - azurově modrý se zelenými očky a jako bonus získávám v první den otevření tržnice bonus v podobě dvou čínských polévek a lízátka. Jsem na vrcholku blaha a domů se vracím s blaženým pocitem. Zde ovšem euforie opadá. Po druhém složení a rozložení teleskopáku upadli tři očka, ta zbylá se zas pozoruhodně protáčí. A tak jsem i poprvé v životě reklamoval. Tentokrát zaměňuji u Minčau prut za jiný, nějakou pro mě neznámou značku D.A.M. Později zjišťuji, že tyto pruty prodávaly, jako vytříděné kazové ze značkové firmy. Mmj. kaz se zatím neprojevil, doteď občas ještě s prutem chytám, když odložim feeder.

Kapitola druhá: Tvrdá realita

 Středa, půl páté ráno. S kamarádem Honzou (Adminem), vyrážíme k vodě. Raději ještě pár minut před zahájením, aby nám náhodou někdo nezasedl fleka. Po příchodu zjišťujeme, že je již obsazený. Usadíme se tedy jinde. A zde na tomto fleku pro mě příchází jedna zdrcující zpráva za druhou. Pokusím si jich vybavit co nejvíce:

• Prut se nedrží? Na co ty vidličky??
• Cože? Splávek potřebuje závaží?? Proč nikdo na splávek nechytá a co je to ten policajt??? Nic nechápu.
• Podběrák? Návazce?? Krmítka??? Ááááááááááááááá

 Nezbývalo nic jiného, než od kamarádů vyfasovat 30g olova, policajta a začít čeřit vodu v dáli rybníka, ale to už spíš zasahuje do třetí kapitolky. Jak tak stále na tu dobu vzpomínám, vybavuji si, že jediné co jsem tenkrát uměl, bylo navázat háček - to proto, že postup popsali dost dobře v malým zálesákovi, což se dost podobalo i origami a to mi jde doteď.

Kapitola třetí: Náhozy

 To bylo asi to, proč se na mě chodili dívat rybáři z celého rybníka. Ne, že bych se netrefil do rybníka, to zase jo, na to jsme jako parta měli jiného experta, ale pro ostatní se to jevilo lépe, než čekat na nějaký záběr. Našim náhozům se říkalo svíčka, jednodoše proto, že její tvar jsme krásně opisovali. Vyplýtvalo se cca 50m saturny s efektivním dopadem dvou metrů od břehu. Statisticky vzato, na jeden dobrý nához pět špatných a to jen díky tomu, když mi nahodil někdo jiný. Ale abyste si nemysleli, že svíčka byla jednoduchá záležitost, ti nejlepší z nás ji při dobrém větru dokázali hodit i za sebe, nemluvě o těch parkujících autech za zády.

Kapitola čtvrtá: První ryba

 Tu středu se již blížil večer a ryby stále nic. Pouze odpoledne mi jedna čudla zvedla policajta do úrovně očí, jenže s mou smůlou jsem byl zrovna s pískem a ostatní nestačili zakročit. Začnu balit, poslední chlebové kůrky naházím pod sebe. V tom si všimnu jak skupinka tří kapříků najíždí na mé kousky a pouhé tři metry ode mě hodují. Od sousedícího rybáře si tedy beru kus chleba a pouze s háčkem na saturně nahazuji mezi ně. Na záběr nečekám dlouho, samozřejmě že zapomenu navíjet, proto zdolávam technikou "Forreste běž". Utíkám s prutem do pole a Honza podebírá kapra. Tehkdy pro mě krásný šupináč měřil 42cm a já si ho hrdě v igelitce Carrefour odnesl domů.

 To by bylo asi vše z mých začátků, doufám že jsem aspoň pobavil. Doteď když spolu jdem na ryby zažijem plno zábavy a nezapomenutelných zážitků a o některých si zde uřčitě  ještě počtete.

Komentář ke článku (0)

 Jsou to vlastně dva různé příběhy, které se odehrávali ještě v době, kdy jsem s sebou k vodě nosil prut z lešenářských trubek, co rybu neviděl ani o Vánocích.

Vidličky

 V té době jsme ještě byli naivní, na ryby vstávali v pět ráno, achychom si mohli zachytat na nejlepším fleku Brůdku hned, co nám to rybářský řád dovolí. Mimo jiné postupem času zjištuji, že ryby berou už jen po obědě a odpoledne, protože když si přivstanu tak nevidim ani ťuk . Tak tedy po té, co jsme se uvelebyli na místě přišlo na to rozložit výbavu. Eskamotérsky zapichuji vidličku tak, že jak jsem zabral, rupla mi v levé ruce mezi palcem a ukazováčkem. Čistý řez. Zpoza mě se ozývá jen smích. Za chvíli se již smějem oba. Přichází na řadu Honza: " Takhle se zapichujou vidličky, sleduj!" Netrvá dlouho a už má taky roztrženou ruku na tom samém místě, jen s tím rozdílem pravé ruky. To bylo moc i na nás oba. Zbytek dne jsme sami sebe hlásili. No závěrem, ne že bychom byli nejací borci, ale od té doby se sami sebe musíme bát. A to doslova .

Nože

 Aneb jak si nezkracovat čas když neberou. Je to jednoduché, náš dlouholetý kámoš si zkracoval dlouhou chvíli chytáním hozeného nože. V tom za náma přišel: "Asi jsem se říznul." Tím asi myslel toto: napínal k nám ruce sepjaté v dlaň s louží krve v nich. Po tom co jsem jeho babi vysvětlil, že ta malá náplast stačit nebude dostal pár stehů ve Stodské nemocnici a vše bylo zas fajn . Dokonce než déšť spláchl silnici, bylo přesně vidět kudy šel, trefili byste až k němu domů, a hádejte podle čeho.

Komentář ke článku (0)

Tuto rubriku jsem založil proto, aby nebyli zapomenuty naše legendární zážitky (dnes už historky) z vody. Možná se vám pak také připomenou i ty vaše (pokud ovšem jediní čtenáři nebudou autoři blogu XD )