Netopýr
Dnes se nám u vody stal opravdu neobvyklý zážitek. Přibližně kolem půl páté po poledni jsme nad vodou zahlédli netopýra. Přelétával nad hladinou, jako by již za denního světla chtěl lovit hmyz. Už při druhém náletu k hladině špatně spočítal letovou dráhu a začal se topit. Nyní začala jeho patnáctimetrová plavba ke břehu zvířecí čubičkou. Zde jsme jej podebrali, jelikož se nedokázal z vody vyšplhat po vegetaci.
Jeho prapodivný výlet jsme pečlivě zdokumentovali. Po té co uschnul, si sám zalezl pod krytý obezděný parket, který v tu chvíli pro něj vypadal jako bezpečný denní úkryt. Jen doufejme, že nebude mít trvalé následky.
Good luck netopýre. 
Feederový terč
Přibližně dva roky zpátky jsem se snažil řešit tento problém. Sedíte u vody, nepříjemně fouká a vy se snažíte mezi vlnami a listy u břehu na feederové špičce rozpoznat záběr. Špička splývá s pozadím a pohybující se vlny tvoří optický klam záběru. Nehledě na funkci klidného pozadí za špičkou, stává se feederový terč neodloučitelným pomocníkem při chytání ryb v noci. Stačí na něj pouze nasměrovat svítilnu a špička je vidět jako ve dne.
Marně jsem hledal na internetu nějaký návod jak si vyrobit terč. Nyní mám možnost zveřejnit výrobu terče, ke kterému jsem se za tu dobu dopitlal.
Materiál a postup:
Jako materiál pro výrobu terče jsem použil kus umakartové desky ze staré kuchyňské linky, vhodný materiál by také byla deska z odlehčeného PVC (pevná a lehká). Rozměry, barva a vzor jsou pouze na vás, já použil rozměry 25x15 se zaoblenýmy rohy. Pokud chcete mít na teřči nějaký vzor (vodící čáry, kruhy, elipsy,...) doporučuji je kreslit emailovým fixem, ten na slunci nevyšisuje ani se nesmyje.
Jako opora pro terč nejlépe poslouží obyčejná rybářská vidlička, pouze z ní odeberete plastovou kolébku pro prut. Samozřejmě však stačí i jakákoliv jiná tyč vhodných rozměrů.
K uchycení terče jsem použil speciální úchyty z dveří auta (v něm sloužily jako držáky pro táhla kliky na otevírání dveří), stejně tak ale dobře postačí i jakákoliv jiná uchycovací soustava, každý by jistě přišel hned na několik možností jak terč přichytit.
Typ:
Dobrá rada jak se uvody pobavit - koledoucím a udiveným rybářům (jistě se tací najdou, potkávám je pořád) stačí tvrdit, že z odvrácené strany (směrem do rybníka) je napsán "Zákaz rybolovu". Nemalé procento z nich se chce samozřejmě ujistit, že máte pravdu. Tato parodie zpravidla končívá zklouznutím do vody a úsměvem na tváři. 
Závěrem přeji hodně proměněných záběrů za nevlídného počasí. 
Stará dobrá anténa
Jedná se o jednoduché zařízení (uřčitě jste o něm už slyšeli) na výrobu souměrných nástrah například z lisovaného rohlíku, těst a ostatního pečiva. Dalším využitím tohoto zlepšováku je také zapouštění jigů do twisterů, kdy do místa, kde chcete mít hlavičku jigu, jednoduše vyříznete dirku, do které se následně hlavička zasune.
Postup:
Z antény budete potřebovat dva na sebe navazující díly. Širší pro vykrajování a tenčí pro vysunování vykrojených nástrah. A pokud se vám podaří najít tenčí díl i s kloubem máte vyhráno, je to totiž to nejlepší, co vás mohlo potkat, jelikož jej můžete využít i jako páku při vykrajování tužších materiálů.
Poprvé
Kapitola první: Příprava
Tak tedy, jak jsem začal s rybařením. Když už bylo jasné, že získám povolenku na rybník Brůdek, potřeboval jsem si sehnat výbavu. Pár háčků, sem tam nějaké olůvko a jeden splávek jsem už schrastil kolem vody nebo ze stromů, kde rybáři chytali veverky. V té době zrovna u nás v Kožlanech otevírali novou "větnamskou" tržnici se svazkem krásných nablýskaných prutů. Samozřejmě jsem si koupil ten nejhezčí - azurově modrý se zelenými očky a jako bonus získávám v první den otevření tržnice bonus v podobě dvou čínských polévek a lízátka. Jsem na vrcholku blaha a domů se vracím s blaženým pocitem. Zde ovšem euforie opadá. Po druhém složení a rozložení teleskopáku upadli tři očka, ta zbylá se zas pozoruhodně protáčí. A tak jsem i poprvé v životě reklamoval. Tentokrát zaměňuji u Minčau prut za jiný, nějakou pro mě neznámou značku D.A.M. Později zjišťuji, že tyto pruty prodávaly, jako vytříděné kazové ze značkové firmy. Mmj. kaz se zatím neprojevil, doteď občas ještě s prutem chytám, když odložim feeder.
Kapitola druhá: Tvrdá realita
Středa, půl páté ráno. S kamarádem Honzou (Adminem), vyrážíme k vodě. Raději ještě pár minut před zahájením, aby nám náhodou někdo nezasedl fleka. Po příchodu zjišťujeme, že je již obsazený. Usadíme se tedy jinde. A zde na tomto fleku pro mě příchází jedna zdrcující zpráva za druhou. Pokusím si jich vybavit co nejvíce:
- Prut se nedrží? Na co ty vidličky??
- Cože? Splávek potřebuje závaží?? Proč nikdo na splávek nechytá a co je to ten policajt??? Nic nechápu.
- Podběrák? Návazce?? Krmítka??? Ááááááááááááááá
Nezbývalo nic jiného, než od kamarádů vyfasovat 30g olova, policajta a začít čeřit vodu v dáli rybníka, ale to už spíš zasahuje do třetí kapitolky. Jak tak stále na tu dobu vzpomínám, vybavuji si, že jediné co jsem tenkrát uměl, bylo navázat háček - to proto, že postup popsali dost dobře v malým zálesákovi, což se dost podobalo i origami a to mi jde doteď.
Kapitola třetí: Náhozy
To bylo asi to, proč se na mě chodili dívat rybáři z celého rybníka. Ne, že bych se netrefil do rybníka, to zase jo, na to jsme jako parta měli jiného experta, ale pro ostatní se to jevilo lépe, než čekat na nějaký záběr. Našim náhozům se říkalo svíčka, jednodoše proto, že její tvar jsme krásně opisovali. Vyplýtvalo se cca 50m saturny s efektivním dopadem dvou metrů od břehu. Statisticky vzato, na jeden dobrý nához pět špatných a to jen díky tomu, když mi nahodil někdo jiný. Ale abyste si nemysleli, že svíčka byla jednoduchá záležitost, ti nejlepší z nás ji při dobrém větru dokázali hodit i za sebe, nemluvě o těch parkujících autech za zády.
Kapitola čtvrtá: První ryba
Tu středu se již blížil večer a ryby stále nic. Pouze odpoledne mi jedna čudla zvedla policajta do úrovně očí, jenže s mou smůlou jsem byl zrovna s pískem a ostatní nestačili zakročit. Začnu balit, poslední chlebové kůrky naházím pod sebe. V tom si všimnu jak skupinka tří kapříků najíždí na mé kousky a pouhé tři metry ode mě hodují. Od sousedícího rybáře si tedy beru kus chleba a pouze s háčkem na saturně nahazuji mezi ně. Na záběr nečekám dlouho, samozřejmě že zapomenu navíjet, proto zdolávam technikou "Forreste běž". Utíkám s prutem do pole a Honza podebírá kapra. Tehkdy pro mě krásný šupináč měřil 42cm a já si ho hrdě v igelitce Carrefour odnesl domů.
To by bylo asi vše z mých začátků, doufám že jsem aspoň pobavil. Doteď když spolu jdem na ryby zažijem plno zábavy a nezapomenutelných zážitků a o některých si zde uřčitě ještě počtete.
Banner
Pokud náš blog budete chtít šířit dále, tak ty řádky dole zkopírovat 
<a href="http://feeder-bukova.mrk.cz" target="blank"><img src="http://img266.imageshack.us/img266/5755/bigbanner.png" alt="" />
=> pro big banner
=> pro little banner
