Takže jestliže bydlíte ve městě nebo jen v okolí nemáte kde nakopat pořádný žížaly, pak tento článek náleží právě vám. Jde o chov takzvaných "hnojáků". Ty, kterým se protočil žaludek a ohrnuli nos, můžu uklidnit, že o žádný hnůj nepůjde. Tyto žížaly potřebují k životu jediné - postupně tlející travní směs.

 Nemusíte být příliš zruční, stačí stlučená dřevěná ohrada (asi nejvhodnější), větší kýbl, atd. určitě byste přišli ješte na mnoho dalšího. Pokud jste se rozhodli stavět "ohradu" někde v rohu zahrady, je důležité dát na dno vrstvu igelitu, to proto aby nám žížaly neutekly. Na dno dáme vrstvu písku, sem bude odtékat přebytečná vlhkost. Dál už jen jednoduše prokládáte vrstvy hlíny a nasekané trávy - trávu pečlivě udusejte a její vrstvy dělejte větší oproti vrstvám hlíny. Závěrem pokryjte hořejšek mechovými kopečky, ty mají totiž hned dvě funkce: a) v horku zabraňují úniku vlhkosti b) chrání žížaly před nálety ptactva - tak se mnou už totiž jeden kos zametl, ale to bylo u mé slabé populace rousnic v kbelíku na zahradě. 

 Žížaly si pak do takto připravené směsi musíte vysadit, zde pak budou samy rozšiřovat svoji populaci a zanedlouho se dočkáte další generace. Tu poznáte podle malých nažloutlých kokonů o velikosti špendlíkové hlavičky, které obsahují hned několik vajíček.

 Typy:

Zima - v tomto období se musíte postarat o to, aby vaše žížalí terárium nepromrzlo, to by vedlo k totálnímu zdecimování vaší pracně vypiplané populace. Venkovní terárka zaizolujte, ta přenosná pak vemte do sklepa nebo na chodbu.

Na rybách - žížaly uchovávejte v čerstvě natrhané navlhčené trávě. To je záruka čerstvosti.

Závěrem přeju bohatý chov a hodně úlovků na domácí "hnojáky" .

Komentář ke článku (2)